Kuba na kole

Kuba na kole

Musím říct, že jízda na kole je nejlepším způsobem, jak poznat krásy tohoto karibského ostrova. Jednak jsou bez kola nohy krátké. Castrův autobus vás doveze hlavně k hotelům na Varaderu. Za druhé se i sváteční cyklista po vlnité krajině Kuby pěkně sveze.

Cestu jsme naplánovali na na Velikonoce a vyrazili jsme z Mexika. Stroje kupujeme ze sekáče. Po odmontování blatníků a dalších zbytečností a zvětšení zavazadlového prostoru jsou z nich ideální společníci na cestu.

Je to sice kráska, ale spíš taková Tesco kvalita.

Naučit kolo létat přes moře nebylo zpočátku lehké. Nakonec se ale podařilo naše miláčky převézt letadlem.

Popocatépetl a Iztaccihuatl po odletu.

Teď zpátky časem

A jsme zpátky v letech padesátých. Ulicemi Havany štrádují americké chevrolety, na náměstí stojí americký Capitol a v ulicích vrcholí přípravy oslav Castrova vítězství nad kapitalisty.

Capitol z dob přátelství s USA

Hlavní havanské kino se blýská (ale nehraje).

Havana pulsuje, moderní vozy se předhánějí a troubí a zachovalé koloniální paláce se pyšní nad korsujícími měšťany.

V ulicích se buduje revoluce.

 Lidé pracují, radují se z práce.

Kubánec miluje svou práci

Radost a nadšení pro revoluční boj a budování státu nás celou cestu udivovalo. Každý byl rád za svou práci. Nejvíce se nám do paměti vtiskl postoj prodavačky lístků na meziměstském autobusovém nádraží v Havaně. Paní nám vyloženě chtěla dát na odiv svou radost z práce.

Když jsme vstoupili do prázdné čekárny, vzbudila se ze spánku, usadila se rovně na židli, uchopila tužku a začala psát. Když jsme ji oslovili, řekla: "nevidíte, že pracuji?"

Všichni pracují - a co ty?

I Che byl usilovný pracovník. 

Takže všichni pracují na tom, aby se měli lépe. Moc si ale za své peníze nekoupí. Kubánský plat je cca 300 pesos, státní úředníci berou až 600 pesos, což je 250 až 500 korun za měsíc.

Ono ale nevadí, že je peněz málo. Za peníze si totiž moc nekoupíte. Pokud totiž něco chcete, musíte na černý trh.

Obchod: nemá nic a to nic je na příděl.
Dnes máme: jedno mýdlo, 3 kg rýže, 10 housek.

Místní speciality

Říká se, že každá země má ve své kuchyni něco dobrého. Vnitrozemská Kuba má ale i v tomhle smůlu.

Jídlo z hospody, kuře s plátanos (vařené banány s chutí brambor).

Typická kubánská pizza. Stojí 5 Kč. Ta je docela dobrá, ale brzy se tím člověk přejí.

Když člověk ale zmizí k moři, už se dá něco ulovit. Chobotnice al diablo s rýží a rajčaty byla výborná. Stála 1 dolar pro dvě osoby.

Propaganda

Jakmile ale vyjedete z hlavního města, je vidět, že lidé revoluci moc neřeší. Oficiální názor státu připomínají pouze malované desky pod korunami mangovníků nebo na zastávkách v polích.

100% Kuba. Socialismus nebo smrt.

Na kole čokoládovým krajem

Na Kubě fouká vítr od východu na západ, vzali jsme to tedy nejdříve nočním autobusem z Havany až na východní cíp Kuby - do zapomenutého městečka Baracoa. Pojedeme potom po větru. Jsme v kraji čokolády, deštných pralesů - na pobřeží, kde Kolumbus kdysi hledal Indii. 

Městečko Baracoa a stolová hora; zátoka, kde kotvil Kolumbus během své první cesty.

Na venkově se dál žije jako před sto lety.

Po cestě mezi vesnicemi místní prodávají banány, slazený kokos a vodu, takže cyklista nikdy nepojde žízní ani hladem.

Výrobky z místní čokolády a kornoutek z banánového listu s kokosem slazeným cukrovou třtinou. Energetická bomba.

Okolí národního parku Humboldt

Pod širákem v pralese

Stan jsme si na Kubu nebrali, kdyžtak můžeme spát pod širákem. Kdyby pršelo, máme s sebou provizorní plachtu z tenkého igelitu, která se dá natáhnout nad spacáky.

Hned první noc se hodila. Usínáme na kraji pralesa a po setmění začalo prudce lít. Nebylo to nic příjemného, až do rána tloukly kapky deště do plastové deky nad hlavami.

Déšť nechal své stopy i další den v podobě minového pole kaluží na cestách.

Pentecostal párty - Ježíš chce, aby ses bavil

Kuba je sice oficiálně ateistická, ale najdete tu místa, kde vedou rituály šamani. Také je tu několik kostelů, které se hlásí ke karibské verzi křesťanství. Rozhodně ale nejsou typické.

V malé vesničce u Baracoy byla v noci slyšet hudba. Ta nás dovedla až do místního "kostela" - improvizované chaty, kde se tlačily davy lidí. V domě nebyl kříž ani žádné modly. Lidé tančili, bavili se jako na párty a zpívali chorál, který vedl kdosi vpředu.

Vesnický obřad pentecostal. Podle této křesťanské církve si Ježíš nepřál utrpení, věřící se nemají trápit, nemají ani uctívat žádné kříže. Na obřadech se tančí a raduje.

Žádné symboly a hlavně žádné utrpení - takové je křesťanství pentecostal. 

Špína nad pralesy

Ráno jsme vyrazili dál na cestu. Krajina podél východního pobřeží je vlnitá, každou chvíli křižujeme řeky ústící do moře. Po několika táhlých kopcích lemovaných lesy se mění krajina z listnatých lesů na smíšené a půda je červená od železa.

Z romantické krajiny přijíždíme do kraje "Krušných hor". Vyvstává nad námi dominanta největší kubánské továrny na nikl.

Továrna Che Guevary sousedí s národním parkem.

Smrad a výpary vadí nejenom okolním porostům. Vítr fouká dehet přímo na město Moa, kde bydlí dělníci z továrny. Ve městě se nedá dýchat.

Safari na kole

Pobřeží Kuby lemuje proužek ostrůvků zvaných cayos - malých korálových ostrovů. Na jednom z nich (Cayo Saetía) byla zřízena malá africká rezervace - prohánějí se tu antilopy, zebry, buvoly a mnoho dalších původně afrických zvířat a vy můžete na kole projíždět krajinou, která připomíná africkou savanu. Je to zvláštní pocit, když se vám při sjezdu před koly přežene stádo antilop.

Buvol se na cyklisty netváří přívětivě.

Sladké klasy

V okolí Trinidadu ve Střední části Kuby jsou velká pole cukrové třtiny. Nedalo nám to a zastavili jsme se podívat se zblízka. Cukrová třtina roste v klasech podobných kukuřici. Jsou to tuhé klacky, které lidé sekají ručně mačetou.

Když se do klacku zakousnete, vyteče z něj sladká šťáva.

K výrobě cukrové šťávy stačí klas vložit do lisovače.

Nápoj z cukrové třtiny se jmenuje guarapo, sklenička stojí 80 halířů. Prodává se kdekoli na ulici - příšerně sladké.

Cukrovou třtinu umějí Kubánci použít k výrobě rumu.

Ciudad de la trova

Santiago de Cuba je druhé největší město Kuby - konají se tu oslavy vítězství socialismu a "svobody lidu", je to město hudby (kubánské trovy). 

Zábavou starých je odpolední klábosení, rum a domino.

Kuba je plná kontrastů. Odevzdanost se misí s nespokojeností. Někteří by rádi poměry změnili, horké slunce a režim ale vířit krev nedovolí. Kubánský samorost, který v něčem připomíná právě naši společnost, se musel během let vypořádat s dvojí tváří - tváří neustále oprašující a opěvující heroické vzory Fidelovy revoluce staré 60 let - a tváří reality, která si dobře uvědomuje, oč tady opravdu běží.

Vracíme se zpět na letiště. Veze nás kluk, který si ušetřil na žigulik, pravděpodobně nejmodernější auto, které na Kubě můžete mít. Platíme za cestu raději jemu než oficiálnímu taxíku. Je mi trochu smutno, opouštíme lidi, kteří uvízli v minulosti. Dojalo mě, že i když tady život vyžaduje houževnatost, Kubánci si přesto dovedou každý den užít.

Do Mayarí. 

De Alto Cedro voy para Marcané,
llego a Puerto, voy para Mayarí.

Chan Chan, Buena Vista Social Club

Jak na kubu na kole

• Kola bereme z Mexika, protože se na Kubě pojízdná kola na delší cesty nedají sehnat. Za převoz krabice s kolem si letecké společnosti účtují kolem 60 USD za let.
• Dobrá kola na Kubě bez problémů prodáte za 100 až 150 USD.
• Na Kubu je třeba turistické vizum, lze ho zakoupit na kterékoli ambasádě za cca 600 Kč. Mně se ho podařilo koupit dokonce i na letišti před odletem, ale na to nespoléhejte.
• Na naši cestu jsme se inspirovali blogem Sedlonka - Kuba na kole, kde najdete spoustu dalších postřehů.