Máyové žijí v Chiapasu (Mexiko)

Máyové žijí v Chiapasu (Mexiko)

8. června 2011, Tuxtla, Chiapas, domek pana Gallego Anda

Příjemné přijetí do Chiapasu. Rodina Pauliny, mé spolubydlící z Querétara, mě srdečně přívítala u sebe, skoro jako člena rodiny.
Mají krásný domek se zahradou (včetně rodinné kaplličky) na samotě kousek od Tuxtly. Byla to radost ji zase vidět po dlouhé době. Její mamka je fajn, dobře vaří a bylo super si odpočinout od náročného surfování a spaní v autobusech. Opět se potvrdilo příjemné mexické: „mi casa su casa“. Estás en tu casa. Takže jsem měl vlastní pokoj, jídlo od snídaně po večeři, vypral jsem si a relaxoval.

Můj pokojík u Pauliny.

Vyzvedli jsme Paulinu sestřičku Sofii ze školy (katolická škola, soukromá, ale vypadala jako obyčejná základní škola; to mě přivedlo k názoru, že chudáci Mexičani si musejí zaplatit i základní školu, aby byli na dobré, Paulina mamka říkala, že ty veřejné jsou dost hrozné a díte by tam nedala).
K obědu jsme si dali tzv. "botanas". Mně to zní to trochu jako botellas (lahve), a v podstatě jídlo spočívá v tom, že si objednáte láhev piva, a jídlo dostanete k tomu jako zákusek zdarma. Jsou to různé obložené talíře, ochutnávky masa, sýrů, krevet, atd. atd. Pivo je samozřejmě trochu dražší než normálně, tj. cca 35 pesos (50 Kč) plus dáte dobré spropitné.

K večeru jsme se chytali na mši k 20. výročí svatby Pauliných rodičů, kterou jsme zmeškali a šli pak až rovnou na přípitek. Zaplatili jsme si projížďku turistickým autobusem, jenom abychom se nasmáli tomu, že v Tuxtle není zhola nic. Ale vůbec nic. Turistické atrakce (kaňon, hory, kultura) jsou okolo města, město je čistě průmyslové.
Po jízdě jsme se ještě potkali s jednou studentkou VŠE, docela vtipný zážitky, studovala podniko a hrála basket za USK Praha (je vysoká) a teď žije v Mexiku a má s jedním Mexikáncem (kmotříčkem Pauliny) malou mexičánku, která mi teď říká strejdo, protože jsem jí předčítal krtečka v češtině (a strašně se divila tomu, že ještě někdo kromě maminky mluví česky).

Cañon del Sumidero

Chiapas (a jeho obyvatelé: los chiapanecos)

Je to země hornatá s velkými rozdíly teplot. V Tuxtle je teplo, zatímco v sousedním turistickém San Cristóbalu de las Casas často prší a je tam podstatně chladněji.
Nechal jsem si tedy věci u Pauliny v Tuxtle a přes den vyrazil do San Cristóbalu.

Všimněte si typického odění místních -
před krámem s kradenými filmy přímo z pláten;
často zde koupíte filmy na DVD dříve,
než je je vůbec možné na plátnech.

San Cristóbal de las Casas

Tady už začíná mayská říše a na dnešním obyvatelstvu je to trochu vidět. Je tu velké množství původních obyvatel v tradičních hábitech, podobají se čím dál více mé představě o peruánských indiánech, a nosí tu vlněné svetry a teplé sukně. Ono to je tu totiž potřeba, je tu chladno, ač jsem dost na jihu a je červen. A překvapením bylo, že jsem zaslechl místní babičky si povídat nějakým jiným jazykem než španělsky, jazykem tzotzil.

Skvělé chiapaské hamacy (houpací sítě) na trhu - v uzlích.

Chiapanky.

San Juan Chamula

Blízko San Cristóbalu je vesnice San Juan Chamula. San Juan Chamula je známé tím, že se zde ještě dodržují starodávné zvyky máyské civilizace. Přinejmenším místní křesťansko-máyský kostelík na náměstí stojí za to. Vypadá to jako obyčejný kostelík (je to budova z roku 1522), ale vevnitř se dějí věci. Lavice vevnitř nenajdete, po zemi je rozházené jehličí z borovic a rituály probíhají kontinuálně 24 hodin. Lidé přicházejí a odcházejí, matky kojí své děti a skupinky klečí na zemi a odříkavají si svá rytmická zaklínadla, zapalují svíčky, občas zakroutí nějaké té obětní slepici hlavu. Bez toho by totiž nemohlo dojít k vyléčení ducha či splnění jejich přání, něco musí zemřít, aby se mohlo jiné vyléčit.

Brána máyského kostelíku z 16. stol.

Náves plná "indígenas".

Tady již zákázané foto vnitřku kostela. Abyste viděli ty pravé divy,
musíte stejně kostel navštívit sami.

Místní vesnice má mytologii plnou draků a historek z máyského světa, jsou na to velmi hrdí a brání se úplnému pokřesťanštění.


Palenque

Palenque je soustava máyských chrámů, které bylo v rozkvětu v 7. stol. n. l. Zajímavé jsou svou polohou v džungli a také faktem, že se zde v 50. letech 20. stol. objevila hrobka krále Pakala, svým bohatstvím obdobná hrobce krále Tutanchamona v Egyptě.

Palenque bylo vznosné a majestátní. Chrámy nezměrných výšek s ohromným bohatstvím uvnitř a stovkami dalších ztracených, neodkrytých chrámů okolo v pralesu, které jsou dnes jen zarostlými kopci v džungli.

Cestou v autobuse nám pouštěli Indiana Jonese a království křišťálové lebky, což se zrovna odehrávala na, sice imaginárním, místě podobném Palenque. Také tam našli nějakou tajemnou lebku, která má i svůj protějšek v Palenque. Vše bylo ve filmu smotené s návštěvou mimozemšťanů, což navazovalo na Dänikenony teorie o spojitosti mimozemských bytostí s králem Pakalem, takže jsem při procházení nalezištěm viděl všechno jako dílo mimozemšťanů. Vtipné :-)

Lidé se přou - vyobrazení na Pakalově hrobce by se dalo totiž vyložit jako zobrazení prvků máyského světa  a krále na  trůnu pod hvězdným nebem - nebo podle Ericha von Dänikena jako král Pakal na vesmírném vozu sestrojeným mimozemšťany.

BRIEF:
- Po dobytí baterek a vyprání prádla pokračujeme dál. Až doteď to bylo 36 hodin v autobuse, za 690 pesos (cca 1000 Kč).
- 225 Kč za tři noci v Puerto Escondidu je jediné, co jsem od odjezdu z Querétara zaplatil za ubytování.

Fotky na Picasse

Panamericana: Chiapas