Deník poutníka: Guatemala

Guatemala - jih

Doprava v Guatemale

Po Guatemale se buď můžete pohybovat s cestovkou nebo po vlastní ose. Cestovky většinou nevycházejí moc draze, ale proč nepoznat, jak se pohybují skuteční Guatemalané, ve skutečných
CHICKEN BUSECH!

Chicken busy. Původně americké žluté školní autobusy jako ze Simpsonových dorazily do Střední Ameriky.
Stačí jen nabarvit žlutou na cirkusové barvy, zapnout v rádiu salsu a jedem! Jsou prostě famózní. Nejdřív jste šokovaní, nejdříve se ptáte, jak tu cestu v tolika lidech vydržíte, ale pak si je oblíbíte. Nakonec, pokud máte trénink od českých ČSAD, není si tu vůbec na co stěžovat...

Jako z cirkusu.

Původní stav.

V chicken busech hlad mít nebudete. Pluk obchodníků na vlastních nohách prochází autobusy za jízdy a každému dá vzorek svého výrobku na odzkoušení. Bez závazku. A pak to zase znovu obejde, a pokud si nic nekoupíte, zase vám ten bonbon z ruky vezme...


No tak já si vezmu...

Zde je přehledná tabulka rozdílů meziměstské dopravy v ČR a v Guatemale:

ČR	Guatemala
Nastoupíte do autobusu a už máte problém s řidičem.	Mohou vás tu v klídku přepadnout.
Turisté se usmívají a místní se na sebe mračí.	Místní se usmívají a turisté jsou ti nepříjemní.
„Komfort a pohodlí“ ČSAD a guatemalských autobusů je úplně srovnatelný.

Lidé

Celkově Guatemalané šokují svou přívětivostí (dokonce i ve srovnání s Mexičany!), vždy rádi pomůžou a na vše mají čas. Zastaví se s vámi uprostřed ulice a klábosí o všednostech. Minimálně na vesnicích se všichni zdraví. Vždycky mají čas na slovíčko, podělit se o pěknou chvíli.

Ve škole v Mexiku jsme se učili, jak se stavěli pyramidy a jak se tehdy dopravovali velké kameny a další náklady. Jednoduše na zádech za pomoci kšandy upnuté přes čelo. A u San Pedra jsem potkal týpka, který si tak nesl domů dříví.

Ze Semuc Champey přes Cobán, Guatemalu až do Antiguy
Hlavní město - Guatemala City - je metropole, které nestojí za návštěvu, pokud tam nemusíte. No a já naschvál kvůli dopravě mezi státy musel třikrát!

Na Guatemala City naopak moc zajímavého není.

Antigua Guatemala

Antigua Guatemala a vulkán Fuego

Hodinu vzdálená od hl. města je Antigua, bývalé hlavní město Guatemaly a také celé Střední Ameriky. Řada zemětřesení ji však uvrhlo v zapomnění, po nějakou dobu se jednalo o usnuté městečko a dnes se bohužel mění v Disneyland pro turisty učící se španělsky v místních školách. Poměr turistů a místních je srovnatelný. To sice zaručuje, že zažijete fiestu i v úterý, ale původnosti toho moc nemá (jo ale fiesta tady stojí za to). Já jsem taky šel v úterý jenom na jedno pivo a vrátil se až ve čtvrtek.

Všechny snahy tady postavit fungující katedrálu vždy překazilo zemětřesení.

Pokud se ale chcete naučit španělsky, není mnoho lepších míst než právě Antigua. Za cca 12 000 Kč máte měsíc bydlení se stravou (v rodině) a soukromého instruktora každý den na 5 hodin.

Burger King je i tady. Fuj.

Trhovkyně

Jezero Atitlán - San Pedro

Sobota 25. června 2011, bar Alegre v San Pedru de la Laguna

No já nevim. San Pedro je prostě paráda. Vyprávěli mi o místech, které se nedají opustit, o plážích Zipolite i o dalších místech, které člověk opouští týdny až roky, ale San Pedro je prostě věc. Je to jedna z vesniček posetých na břehu jezera Atitlán s třemi sopkami okolo. Zkuste se jen podívat, jak to tam vypadá, na obrázky na Googlu, pod heslem Atitlán:
Google - Atitlán

Atitlán

Paní pere prádlo nám pod okny.

Výhled z "hotýlku" za 50 Kč

Burritos hechos por un gringo! Pero qué vista

A tady pověstný bar s trochu přitroublým názvem "The Alegre Bar".
Ale cuba libre za 13 Kč? Ok...
Aneb pro ty, co už v jednu odpoledne nemají, co dělat.

Jsou tu skvělí lidé, ubytování stojí 50 Kč se vším, jste v přírodě a mezi původními lidmi. S výhledem na jezero, na pračky, které perou ručně dole pod okny, můžete si vylézt okolní sopky, poklábosit s vesničany, kteří se rádi podělí o pěknou chvilku. A večer si třeba dát skleničku Cuba Libre za 13 Kč v místním „Alegre“ baru, kde jsem si poslechl příběh starého mariňáka z USA, který prý bojoval i ve Vietnamu a zažil špionáž Ruských jednotek u ostrovů v Severním ledovém oceánu. Už špatně slyšel, takže jsem mu musel své zprávy psát na papír.

Moje veranda.

Chvíle radosti, až se mi točí hlava.

Můj „hotýlek“ byl tvořen domky kolem takového patia s houpacími sítěmi na zápraží. V hotelu nikdo jiný nebyl, tak jsem ho měl celé tři dny jen pro sebe (a pro své návštěvy;)).
Většinu času se vám bude chtít jen tak toulat se ulicemi a ke štěstí vám to bude úplně stačit. Jednoho dne jsem si ale přivstal, chtěl jsem vidět východ slunce z vulkánu nad usedlostí.
Probudil se ve 2:30 ráno a připravil se na pochod.

Vulkán San Pedro

nadmořská výška jezera: 1700m, 3020m vrchol - převýšení 1320 m
délka výstupu 1:40 hod, tj. 780 metrů za hodinu.

„Musíme sebou hodit,“ hnal mě můj průvodce Mingo. A noční výstup stezkou dal docela zabrat, už kvůli spěchu za sluncem.

Jezero dole v oblacích.
Ono to tam možná není vidět, ale byla tam sakra zima.

Sestup byl už lepší, Mingo mi ukázal, jak se pobavit na pralesní houpačce ... na skutečné liáně jako ve filmech. Nejdřív jsem měl trochu strach, jestli to nepraskne, vlastně jsem letěl třeba 12 metrů nad srázem z různých křovin. Ale zážitek stál za to. No podívejte se na fotky:

V době návštěvy San Pedra mě zastihla i místní feria de San Pedro a feria de San Juan. Jde vždy o týdenní oslavy od středy do středy ve jménu místního svatého, tedy ve vesnici San Juan ve jménu Sv. Jana a v San Pedru Sv. Petra. Součástí je pouť, křesťansko-máyské rituály (opět mnoho jehličí borovic rozházených po zemi) anebo například přehlídka krásy domorodých dívek.

Mezivesnická doprava mototaxi (stejné jsou prý i v Indii).
Tady se jim říká "tuk-tuk".

Vítejte na ferii vesničky San Pedro!

Kdo chce, může se projet na horském kole. Já jsem tu odvahu neměl.

Zajímavostí je, že všude v Guatemale je hodně turistů z Izraele (prý je to jedna z mála zemí, kde to je pro ně poměrně levné). Je jich tu dokonce tolik, že si v San Pedru založili synagogu.