Jižní Amerika: Kolumbie

Jižní Amerika: Kolumbie

Čtvrť Getsemani, Cartagena

Tak a jsem v Jižní Americe. Ani jsem v to nedoufal. Horko, krásky, černošky i mulatky. Salsa, kafe i drogy.

Kolumbie si zaslouží minimálně měsíc cestování, a protože jedu jen ze severu směr Bogota, vybírám to nejdůležitější. Koloniální přístavní město Cartagena, Medellín v údolí hor, kávový region u Armenie a hlavní město, z kterého odlétám zpět do Guatemaly.


CARTAGENA
[Kartachena]

Cartagena je dnes moderní přístavní město, které vítá námořníky přijíždějící z Karibského moře hradbou vysokých paneláků.

Její historie je však spjatá se známým pirátem Sirem Francisem Drakem.

Kdysi bohatý přístav, vybudovaný z peněz ukradených v jihoamerickém Peru, byl pravidelně napadán piráty a celý vydrancován pirátem Drakem. Při posledním napadení, kdy do přístavu přijel pruh 26 anglických galér, nemělo město šanci se ubránit a Drake město nespálil jenom díky velké úplatě zlatem.

Poté už místní napadlo vybudovat pevnost San Felipe, která město chránila proti dalším nájezdům.

Moje boty a pevnost San Felipe

V přístavu Cartagena kotví spousta malých bárek a jachet, které vozí turisty do Panamy a zpátky.

Dnes je Cartagena hlídaná spíše Američany, Kolumbie je jedním z amerických států, které jsou oficiálními spojenci USA, ač je k nim většina lidí nevraživá. Spojené státy využívají přístavy Kolumbie a mají zde řadu válečných lodí. Pamatuju si jednu historku, kterou mi vyprávěl námořník Bruno a která ilustruje jejich skutečný vztah k Američanům. Jednoho dne jel Bruno okolo amerického křižníku zakotveného v přístavu a všiml si, že do jejího boku neustále naráží nějaká prťavá dřevěná loďka. Byl na ní nějaký ožrala s lahví a cosi řval. Byl to některý z námořníků, kteří se rádi v přístavu opíjejí, řval "vypadněte" a v dřevěném člunu se jako Sisyfos snažil svou dřevěnou loďkou znovu a znovu prolomit bok amerického křižníku.

Horko v Cartageně bylo nesnesitelné. V noci jsem se motal, napůl z horka a napůl snad z pevné půdy pod nohama. Nebyl jsem zvyklý po tom týdnu plavby. Na pokoji jsem zvracel stejně jako noc předtím na lodi, tentokrát ze špatné stravy, přehřátí a zimnice z větru z laciného větráku, který se marně snažil pokoj zchladit. 

Ve dne se nedalo vyjít ven, bylo kolem 40 stupňů, jestli ne 45. Cartagena má myslím dost co nabídnout, za hávem moderních budov se schovávají dvě čtvrtě starého města: Ciudad de Las Murallas a nebezpečnější Getsemani, kde ale žijí místní lidé a kde skutečně poznáte, jaký je život. Na rušném náměstí jsme byli v deset večer z turistů snad jenom my a mohli pozorovat místní a klábosit o všem (i o fotbale). Na rum s kolou si můžete koupit Kolu v objemu jeden a čtvrt litru, prodají vám ji ve vratné skleněné lahvi.

Noční zážitek z Cartageny byl neméně šokující. Město jsme si prošli s kamarády z výletu na lodi a na ulici nás nalákali do nějakého baru. Takový normální klub, na pohled byl v tu hodinu podivně prázdný a v prostoru byly rozmístěny dívky jako nějaké exponáty v muzeu. Každá sama, žádná v hovoru a jediný muž v klubu byl nějaký americký turista.

Jedné z nich bylo tak dvacet let, krásná černovláska, neodolal jsem a zapředl jsem se s ní do hovoru. Brzo jí muselo být jasné, že jí nechci nic platit. Byly už tři ráno a vypadalo to, že už nikdo nepřijde, tak mi vyprávěla o svých začátcích. Podle všeho to bylo teprve před týdnem. Studuje v Medellíně, cca 600 km na jih a do Cartageny přijela pracovat jako servírka, aby měla na studium. Alespoň to tvrdí rodičům, pravdu snad ví jenom ona a její kamarádka.

Kokain a jeho vnímání v Kolumbii

Představte si všechny ty seriály a filmy. Californication, Blow, koks, zábava, Kolumbie je spjatá s kokainem nejenom proto, že je jejím největším světovým výrobcem. Boj o koku způsobil vleklé boje po celé zemi a teprve cca před 10 lety se situace více méně uklidnila. Ač se samozřejmě kokain spotřebovává i zde, zůstávají Kolumbijci spíše výrobci než konzumenty. Asi proto, že vědí, co je vše s válkou o kokain spojeno, je zde vnímání této drogy jiné než v USA.
Každý Kolumbijec ví, že na výrobu 1 gramu kokainu je třeba cca 4 x 4 metry plochy a tyto plochy vznikají především v pralesích daleko od civilizace. Každým šňupem se tedy zničí 4 x 4 metry pralesa. Za další, s kokainem je spojeno hodně mrtvých, zkrátka hodně krve. Kokain tedy v zemi rozhodně není cool droga.

Medellín – město květin

Asi dvanáct hodin od Cartageny na jih se nachází město Medellín. Tam bydlí moje kamarádka Nathali, která mě ubytovala a hostila v dalších dnech mé cesty. Nejen v Kolumbii může člověk poznat, jak funguje skutečná rodina, a v rodině Nathali bylo místo, kde jsem se po dlouhé době opravdu cítil jako doma.

Město Medellín je krásně vsazeno do údolí a rozšiřuje se až snad na vršky hor, které ho obklopují. Metro vede nad zemí. Je z něj výhled na celé město a zahrnuje také lanovky do hor. Vstup do přírodních parků je včetně městských průvodců a zdarma.

Medellínský šlágr Me voy para Medellín

Medellín je "město květin", ač těch květin všude okolo bylo spíš pomálu. Těšil jsem se ale až uvidím tolik očekávanou jízdu koní, která uvádí místní "festival de flores". Přijel jsem přesně v den začátku festivalu, vidět jízdu koní mi ale nebylo souzeno. Při jednodenním výletu do sousedního Peñolu jsem byl přepaden.

El Peñol

Při cestách po centrální oblasti Kolumbie došlo i k jednomu incidentu, který jste mohli předvídat už dříve, třeba ve Střední Americe. K přepadení došlo někde mezi Peñolem a vesnicí dva kilometry pod ním, v malebných zátokách přehrady Guatape.

Peñol je žulový monolit 200 metrů vysoký, tyčící se nad krajinou zatopenou přehradou Guatapé. Je to docela hezké místo a po veškerých ujištěních kamarády a kvůli velké frekvenci turistů, jsem bral méně ohledů na bezpečnost. Po cestě mezi Peñolem a vesnicí pod ní jsem šel dva kilometry pěšky, namísto abych si vzal taxík.

Ač bylo všude dost lidí, asi dva metry od cesty na mě vyskočili nějací mužíci a výsledek mnozí z váš již znají. Nic se mi nestalo, ač to bylo docela akční, z části díky mé ochotě obětovat své věci, zčásti kvůli nezkušenosti těchto třech mladých delikventů, kteří měli i sami docela strach a bylo zapotřebí, abych s nimi dost spolupracoval. Vše proběhlo nicméně hladce, podařilo se jim mě okrást a já jsem neutržil žádné rány. Byl jsem rád, že mi zůstaly boty, protože mě pak poslali přímo někam do bažin. Pak jsem musel kvůli vyřizování věcí s policií zůstat ve vesnici o den déle a navíc bez peněz a bez mobilu.

Ubytoval jsem se v obydlí místní stařeny. Ta mi ochotně poskytla nejen přístřeší, ale i dobrou teplou polívku.
Celá ta peripetie byla nakonec víceméně úsměvná, leckteré krimi seriály ze severoamerické produkce proti tomu zní jako teplé béčko. Zažil jsem všechno, co se dá, nejparadoxnější ale zůstává následný rozhovor s týpkem, který ti den předtím vyhrožoval nožem a teď tě prosí, abys stáhnul dovolání. Nebo také noční procházky po návsi s ochrankou.

K vyřešení celé situace samozřejmě patří dík i Nathali a její rodině za podporu a starosti, které o mě měli (i když ona sama mě sem i poslala). Určitě se jim podařilo většinu stresu okolo toho eliminovat.

Monolit Peñol u Medellínu

Armenia

Stejně jako u nás Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovy Vary tvoří lázeňský trojúhelník, v Kolumbii je trojice měst v oblasti, které se říká trojúhelník kávy. Manizales, Pereira a Armenia. Mají tu farmy, kde vás převlečou do tradičního oblečení, celou dobu trháte z keřů zrnka kafe (takže vlastně pro ně děláte neplacenou brigádu) a odpoledne vám předvedou výrobu kávy a připraví výborný oběd.

O kolumbijské kávě se říká, že je jedna z nejlepších na světě, i když já bych osobně ohodnotil kostarickou za ještě lahodnější, ta chutná skoro jako čokoláda.

O výrobě kávy

Kolumbie - pěstování kafe

Kolumbie je velmi hornatá, podnebí se odvíjí o nadmořské výšky. Velká města jsou tak ve výšce 2000- 3000 metrů, kde je teprve snesitelné podnebí, ostatně velmi blízké tomu našemu. Lesy v okolí Medellínu byla na pohled jak z Česka.

Další krátký výlet byl do hor, kde prý rostou nejvyšší palmy světa. Ano, opravdu palmy v horách. Krajina je dost podobná našim Krkonošům v létě, jen tu mají ty jejich palmy.

Parque Nacional de los Nevados, palmy měří až cca 60 metrů

Bogotá

Bogota. Hlavní město, rušná metropole. K vidění je tu spíš méně než více, musím sem ale kvůli svému letu  do Guatemaly.

Španělé si z Kolumbie a Peru odvezli hodně zlata, zdejší muzeum zlata je ale důkazem, že tu přece jen ještě něco nechali. Bogota je také pěkné univerzitní město, na moderní Universidad de Los Andes bych i docela rád studoval. Sídlí v údolí hned po kopcem Montserrate.

Kopec Montserrate nad Bogotou

Výhled na Bogotu

Masky v muzeu zlata, Bogota

V Bogotě jsem také nakonec potkal kamarádku Gábi, která studovala v Peru a cestovala po Jižní Americe, takže jsme se sešli v půli cesty. A taky s Martinem, to bylo trochu překvápko, cestoval měsíc po Kolumbii.

Super setkání, Československo v Kolumbii. Martin s Gábinou v Bogotě

Bogota má pár hezkých míst, zbytek ale působí jak tento "koloniál".

Adiós, Sudamérica

Nakonec jsem nakoupil pár balíčků kafe a připravil se na odlet. Odlet z Kolumbie byl spojen s mnoha kontrolami, na letišti mě zkontrolovali asi čtyřikrát a jednou i skoro svlečeného.

Když jsem šel už koridorem k letadlu, všiml jsem si, že moje baťohy nejsou naložené a že leží jen tak  v uličce u vchodu do letadla. Policista mi řekl, ať z ní všechno vyndám, asi jsem nějaký podezřelý. Musel jsem vyndat všechny věci a sáčky kafe. Chápu, vypadají jako balíčky kokainu.

Po přeletu do Guatemaly už jen autobusem zpátky, po několika zastávkách, zpět domů do Querétara.


Zobrazit místo Panamericana na větší mapě

Fotky na Picase

Panamericana: Kolumbie